Kaunas
Kaunas je druhé největší litevské město se 416 000 obyvateli. Název pochází ze starého litevského přídavného jména kaunus, nízký. Město je spojeno vodní cestou s pobřežím Baltského moře. Je zde rozvinutý průmysl, vysoké školy a několik divadel.
Kaunas je jiný než Vilnijus. 90% kaunaských obyvatel jsou etničtí Litevci a o Kaunasu se tak říká, že je více litevský než Vilnijus. Je centrem litevského podnikatelského ducha, ale bohužel i postsovětské mafie. Byl založen už v 11. století a ležíce na soutoku dvou řek se v 15. a 16. století stal úspěšným centrem říčního obchodu. Jelikož je umístěn na významném strategickém místě, byl před 2. světovou válkou 13× vypálen. Dnes je Kaunas hlavním litevským průmyslovým, ale také příjemným kulturním centrem plným zajímavých architektonických památek.
V r. 1140 byl Kaunas, založený poč. 11. st., poprvé zaznamenán v mapách. První písemnou zmínku o městě lze najít v kronice z r. 1361. V r. 1362 byl opevněný hrad v Kaunasu při obléhání zničen a město spáleno. Díky příznivé poloze u soutoku dvou největších litevských řek Neris a Nemunas bylo rychle obnoveno a už v r. 1408 obdrželo zpět městská práva. V 15. st. město vzkvétalo díky obchodu a výrobě, od r. 1440 bylo členem Hansy. Po řece přijížděli holandští a němečtí obchodníci a zřizovali zde svá zastoupení. Tudy procházela obchodní cesta z Ruska do Německa. Vyráběly se zde lodě, papír a zbraně, v l. 1665 – 1667 zde byly dokonce dvě mincovny. Město ale velmi utrpělo ve válkách v l. 1655 – 1661 proti Rusku, v r. 1701 při přepadení Švédy a v r. 1812. Teprve koncem 19. st., kdy car rozhodl, že se Kaunas stane hraniční pevností, zde bylo postaveno 11 kasáren a nové městské centrum. Za 1. sv. války byl Kaunas tři roky v držení Němců. V l. 1919 – 1939, kdy byl po osamostatnění Litvy Vilnius obsazen Polskem, byl Kaunas dočasným hlavním městem Litvy, bylo zde sídlo prezidenta a vlády a z Vilniusu sem byla přemístěna univerzita.
Za 2. sv. války byl Kaunas opět tři roky okupován Němci. V srpnu 1944 se vrátili Sověti. Poslední pak odešli 25. června 1993. Ve stejném roce navštívil město papež Jan Pavel II.
Historickým jádrem je Staré město na soutoku řek Nemunas a Neris s mnoha historickými památkami. K nejstarším patří hrad, u kterého je také nejlepší začít prohlídku. Hrad byl budován během 13. – 17. st. na obranu proti křižákům. Hrad byl postaven z cihel. Byla to první obranná stavba v Litvě, hrající významnou roli v obraně města proti křižákům. Na prostranství před hradem se v r. 1362 konala velká bitva s křižáckými vojsky a na její paměť se tu pořádají divadelní představení. Dnes je v hradě umístěna expozice připomínající doby křižáckých válek. (Přímo u hradu je velké parkoviště).
Projdeme-li ulicí Papilio nebo Karaliaus Dvaro, dostaneme se k barokní radnici na Radničním náměstí. Pro svoji barvu a 53 metrů vysokou věž bývá nazývána Bílá labuť. S výstabou radnice se začalo v r. 1542 v gotickém stylu.
V 18. st. byla barokně přestavěna. Radnice byla centrem Kaunasu v dobách středověku a kolem ní se pořádaly velké trhy. Dnes se v přízemí nachází Umělecké muzeum keramiky.
Přímo u řeky stojí kostel sv. Vytautase z 15. st., přestavěný v 19. st. Kostel původně patřil františkánům, za napoleonských válek zde bylo skladiště zbraní, v l. 1845 – 1953 ortodoxní katedrála.
Zajímavý je gotický dům Perküno, Ďáblův dům, z 15. – 16. st. Jedná se o jeden z nejoriginálnějších příkladů gotické architektury v Litvě. Byl postaven pro hanzovní obchodníky. V 19. st. byla v jedné ze zdí objevena soška pohanského boha Perkünase. V r. 1844 zde bylo zřízeno dramatické divadlo. Dnes zde sídlí jezuitské gymnázium.
Na severovýchodním rohu Radničního náměstí začíná hlavní pěší zóna Kaunasu, Vilniuská ulice. Stojí zde největší gotická stavba Litvy, katedrála sv. Petra a Pavla z r. 1412. Jedná se o jedinou gotickou stavbu typu baziliky v Litvě. Původně byla postavena v gotickém stylu, ale později prodělala úpravy v renesančním a barokním stylu. Uvnitř se nachází 9 oltářů. V západní zdi katedrály je umístěna hrobka básníka J. Maciulis-Maironise. Na této hlavní třídě najdeme četné obchůdky a kavárniček.
V ulici V. Putvinskio 64 se nachází nejslavnější muzeum Kaunasu, Muzeum četů (11 – 17). Ukazuje asi 3000 postaviček čertů z celého světa, včetně ČR. Čerty začal sbírat malíř Žmudzinavičius v r. 1906 a v 90 letech je vystavil ve svém domě v Kaunasu. Na otázku, proč je sbírá, odpověděl: „Čerti jsou symbolem tmy. Ale bez tmy by nebylo světla. Čím více čertů, tím více jasného světla.“ K většině figurek se váže nějaké přísloví, pořekadlo nebo slovní hříčka. Můžete zde také navštívit místnosti, kde bydlel malíř Žmudzinavičius a také jeho ateliér.
Na náměstí Jednoty Vienybés aikšté stojí dvě řady bust národních hrdinů, věčný plamen a památník Svobody s datem 18. února 1918, dnem, kdy Litva vyhlásila nezávislost. Za nimi je Vojenské muzeum Vytautase Velkého, obestavěné několika kanóny - od malých z pirátských lodí až po lafety s 2. světové války. Za Vojenským muzeem je Muzeum Čertů s různými zobrazeními čertů z celého světa.
Třída Laisvés je 1,7 km dlouhá a je hlavním bulvárem Kaunasu. Vznikla v 19. st. a propojuje starou část města s novou. Jedná se o pěší a nekuřáckou zónu města. Stojí zde Hudební divadlo z r. 1940, kde se dnes konají operní a operetní představení. Na ulici Sapigos nedaleko Lasvésu stojí památník Vytautase Velikého. Na náměstí u hlavní třídy stojí také socha Svobody (Laisvés) od sochaře Zikarase, která je symbolem litevské nezávislosti a svobody. Původní socha z r. 1928 byla zničena za Stalinova režimu a ta současná pochází z r. 1999. Na této hlavní třídě se koncentruje život obyvatel Kaunasu, je zde spousta obchodů, kaváren, malých galerií, v blízkosti jsou i muzea.