Talin
Estonsko je nejmenší ze tří pobaltských republik. Na ploše 45 000 km2 zde žije 1,5 miliónu obyvatel.
Z celkového počtu obyvatel je 64,2% Estonců, 28,7% Rusů, 2,7% Ukrajinců, 1,5% Bělorusů, 1% Finů.
Úředním jazykem Estonska je estonština, dohovořit se lze také rusky a ukrajinsky. Oficiální měnou je estonská koruna.
Jako hlavní typ náboženství převládá luteránské. Estonci patří k finské větvi ugrofinských národů, nejpříbuznější jsou s Finy, příbuznost s Maďary je pouze teoretická. Estonský jazyk patří na rozdíl od lotyštiny a litevštiny k finskobaltské větvi ugrofinských jazyků. Estonština je velmi podobná finštině. Jde o složitý jazyk, který má dnes tři základní dialekty.
Drastická změna národnostního složení nastala po 2. sv. válce, kdy odešla většina Švédů a Němců a 210 000 Estonců uteklo do zahraničí nebo bylo deportováno na Sibiř nebo zabito. Do země přicházelo ruské obyvatelstvo, které osídlilo zejména velká města na severu země.
Téměř všechna jezera Estonska jsou ledovcového původu a celkově zaujímají 4,7% rozlohy země. Také řek je v Estonsku hodně, celkem 7378, ale jsou velmi krátké. Pobřeží Estonska je velmi členité s mnoha ostrovy a měří 3794 km. Ostrovy tvoří téměř desetinu plochy země. Na celém estonském území je velmi dobře patrný velký vliv činnosti ledovců. Jsou tu podlouhlá návrší s plochými vrcholky, která vznikla z naplavenin ledovcových řek. Údolí mezi návršími jsou často vyplněna jezery. Ledovce po sobě také zanechaly bludné kameny, které jsou vysoké až 8 metrů. Život země vždy velmi ovlivňovalo moře. Ve Finském zálivu je hluboké až 170 metrů, v Rižském zálivu 53 metrů. Má také několik mělčin, hlavní jsou nedaleko Talinu a u ostrova Muhu. Moře zamrzá v zimě jen na krátkou dobu, v Talinu na 1,5 měsíce.
Po osamostatnění Estonska se největšími obchodními partnery staly země EU, na které připadá 51% exportu a 66% importu. Největšími obchodními partnery byly Finsko, Švédsko, Rusko, Lotyšsko a Německo. Nejvýznamnějším nerostným bohatstvím země je hořlavá břidlice. Zásoby se táhnou 100 km po obou stranách železniční trati z Talinu do Petrohradu. Zpracování nerostů patří k nejvýznamnějším hospodářským odvětvím. Země je neobyčejně bohatá na spodní vodu. ...více »
Hlavní město Estonska leží na březích jedné ze zátok Finského zálivu. Žije zde 500 000 obyvatel, tedy 30% všech obyvatel Estonska. Talin je současně místem s nejvyšší ekonomickou úrovní v celém Pobaltí. Zajišťují ji také obnovené obchodní styky s Finskem, jejichž průvodním jevem jsou nájezdy finských turistů trajekty do Talinu.
Místo bylo osídleno už kolem r. 3000 př.n.l. ugrofinskými kmeny. Kolem r. 900 n.l. zde stála obchodní osada, v 11. st. byla na vrchu Toompea vybudována dřevěná pevnost, zmiňovaná v r. 1154 v kronice arabského zeměpisce al-Idrísího. V r. 1219 obsadili pevnost Dánové a přejmenovali ji na Reval. Ti zde také postavili na vrchu Toompea hrad a Estonci mu začali říkat Taani linn, tedy Dánské město. V l. 1219 – 1346 střídavě vládli městu Dánové a Němci. V r. 1285 se Talin stal členem Hansy a už ve 14. st. byl jedním z největších měst Pobaltí. 40% obyvatel tvořili Estonci, 30% Němci a zbytek Švédové, Finové, Dáni a Rusové. R. 1346 připadl Talin řádu německých rytířů a po další dvě století byl na vrcholu své slávy. Kvetl obchod a řemesla a město se rozrůstalo. V r. 1561 získali nad městem vládu Švédové.
R. 1710 byly Talin a celé Estonsko připojeny k Rusku, pod nímž pak zůstaly následující dvě století. Město upadalo kvůli válkám a epidemiím moru, výstavba nepokračovala, a proto se stará část dochovala nepoškozená a nezměněná. V r. 1870 byla vybudována železnice z Petrohradu a město se stalo jedním z hlavních přístavů carského Ruska. Obyvatelstvo se rychle rozrostlo z 30 000 na 100 000 před 1. sv. válkou. Po vzniku samostatné Estonské republiky v r. 1918 se Talin stal jejím hlavním městem. Za 2. sv. války byl Talin, stejně jako celá země, okupován nejdříve Sovětským svazem a od r. 1941 do r. 1944 Německem. ...více »
Prohlídka města:
1) Brána Viru a hradby: Je to jedna ze vstupních bran do města. Ulicí Müürivahe dojdeme k malebné části 1,85 km dlouhých městských hradeb s 18 věžemi, které se dochovaly z původních 27. Původní hradby vznikly v 1. pol. 14. st. ...více »